Na žida

Děcka kolevá žida choďá v čopu, počapačky, pozpátku, krokem poskočným, polkovým, skokama snožmo, plazí sa, skáčú jako žaby aj inak, jak si eště zmyslíš.

Dyž děcka choďá kolevá žida, držá sa za ruky.

Dyž žid nekerého ťapne, hraje sa hra zaséj od začátku aj s říkačkú, lebo si děcka enem ťapku předávajú – ve hře sa pokračuje daléj bez říkačky na začátku (ten, kerý včil naháňá je nejak označený, třebas zvednutou rukú).

Žid može nekerého ťapnúť enem karabáčem (tedy peškem). Dyž nekerého žid ťapne, zočídí si s ťapnutým rolu aj peška.

Chyťené děcko si s židem nezočídi rolu, ale přidá sa k němu a je jeho pomocníkem, děcka naháňajú ostatní do nájposledního. Židi sa možú držeť za ruky.

Na začátku hry si vedúcí s děckama sřeknú, koléj děcek mosí žid ťapnúť. Dyž sa mu to podaří, vítězí a začíná sa nova hra s novým židem (ťapnuté děcka pokračujú daléj v uťekání, stanú sa pomocníkem žida, ostanu stať a čekajú na vyvěťení, lebo si idú sednúť).

Děcka sa po tem, co sa žid zdvihne, mosá dostať za/na nejaké sřeknuté místo – „stavení“, gde na ně žid nemože (žíněnka, místo za nejakú čáru, prvá šprušla zgréfy a tak daléj), gdyž ich žid ťapne spěš, než sa tam stihnú dostať, stanú sa pomocníkem honiča a hra sa hraje zaséj od říkačky. Iná varianta je, že děcka možú jiť do „stavení“ až po sřeknutém signálu (třebas zvuk píščalky), do téj doby před židem zdrhajú.

Možnosť se záchranú: děcka si před začátkem hry sřeknú, co bude záchranú pro chyťené děcka (návratem do hry) – ťapnuté děcko si nezočídí rolu se židem, ale ostane stať na místě, „ztuhne“, ostatní děcka ho možú vyvětiť tým, že mu podlezú pod nohama, oběhnú ho, zatřesú s ním, 5 krať si čopnú si a tak daléj.

Místo hry je menší (třebas púltolej).

Říkačka može byť zkráťená takte: Umřeł nám žid, neporučil nám ni. Hoň, starý, hoň, enem nám kosti nezlom. Lebo enem: Hoň, starý, hoň, enem nám kosti nezlom.