Na ťapku
Hra napsaná tak, jak ju děcka hravaly.
V. Švácha, Národní honičky českoslovanské.
COSI MALÚČKO O HŘE
Ke hře sú potřeba nájmeňéj 2 děcka. Hrať sa dá v tělocvičně, na lúce, hřisku aj v hoře. Trvať bude isto 3 minuty, ale može sa aj prodlúžiť. Zehnať nemosíš maka nic. Hra spadá do létací aj procvičovací chvíle tělesnéj výchovy. Děcka si rozvinú svoju koordinacu, švunk, reakcu aj pohotovosť. Mordovisko je toť 10 MET.
ROLA DĚCEK VE HŘE
Jeden je ťapkač a ťapká ostatní děcka, keré před nim zdrhajú.
GDE A JAK SA PŘI HŘE POSTAVIŤ
JAK HRU HRAŤ
Všeci sa postaví sťagde v místě hry.
JAK HRU HRAŤ
Ťapkač sa snaží nekerého ťapnúť. Gdyž sa mu to podaří, zavolá chyťeného ménem, aby vědmo dal, gdo má včil ťapku. Děcka sa včil vyhýbajú novému ťapkači, kerý sa zaséj snaží nekeho ťapnúť a tým mu tak dáť ťapku. Hra ide takte daléj do vúle děcek.
A VČIL NEJAKÉ RADY
Při hře je nájdúležitějším úkolem vedúcího bedliť na pravidla a prúběh hry (kdo má ťapku, esli ťapkač zvolal ťapnuté ménem, esli si děcka zočídily rolu a tak daléj), též aj na bezpečnosť všeckých děcek (esli sa děcka ťapkajú tak, aby nekeho neokaličily).
TOŤ SA MOŽEŠ PODÍVAŤ, JAK DĚCKA TŘEBAS NAMOTIVOVAŤ, LEBO JAK HRU TŘEBAS PŘEJINAČIŤ.
JAK DĚCKA NAMOTIVOVAŤ
Vedúcí praví děckám: „Kerý z vás ně včil može řécť, kerá hra byla u malých děcek azda nájoblúbenější, kerú hrali co chvíla? Baže, byla to hra na babu. Prv sa šak menovala Na ťapku, protože sa tam děcka ťapkajú.“
JAK HRU PŘEJINAČIŤ
Děcka přeonzí svúj pohyb, třebas skáčú, poskakujú, plazí sa jako hadi, běhajú/chodí pozpátku, běhajú s rukama na hlavě/dupě/kolenách aj inak, jak ťa enem napadne.
Děcka si po ťapnutí nezočídí role, ale ťapkač si čítá, kolik děcek ťapnúl, po nejakém zvuku, kerý ukončí hru, řekne počet ťapek (děcka po ťapnutí furt uťekajú).
Dyž ťapkač nekerého ťapne, ostane děcko stať na místě, ostatní ho možú vyvětiť (oběhnutím, podlezením čopama aj inak) – toť ta varianta može byť motivovaná čaragaňú, kerá dyž sa nekeho dotkne, tak ten v ten raz zkamení.