Na poštu
Hra napsaná věčím dílem tak, jak ju děcka hravaly.
M. Václavek, Děti na Moravském Valašsku (...).
COSI MALÚČKO O HŘE
Ke hře sú potřeba nájmeňéj 3 děcka. Hrať sa dá v tělocvičně, hoře, na lúce aj hřisku. Trvať bude isto 10 minut, ale može sa aj prodlúžiť. Zehnať nemosíš maka nic Hra spadá do létací aj procvičovací chvíle tělesnéj výchovy. Děcka si rozvinú svoju reakcu, koordinacu, pohotovosť aj švunk. Mordovisko je toť 12 MET.
ROLA DĚCEK VE HŘE
Jedno děcko je poštář, kerý naháňá dycky jedno děcko, keré sa menuje podla nekerého města.
GDE A JAK SA PŘI HŘE POSTAVIŤ
Děcka stojá v prostředku místa hry.
JAK HRU HRAŤ
Najprv sa vedúcí s děckama sřeknú na všelijakých menách měst. Po téj poštář oběhne jednúc místo hry a při tem trúbí. Dojde k vedúcímu, kerý sa ho pýtá: Kde ste byl? – V Meziříčí – A kam chcete jet? – Do Brna. Dyž má nekeré děcko méno Brno, vyletí a poštář ho chytá (děcka při tem zpívajú pěsničku „Jede, jede, poštovský panáček). Dyž ho chytí, stává sa jeho pomocníkem a v další hře chytá s ním. Dyž ale poštář neuhodne méno nekerého z děcek, musí zaséj sám (nebo s těma, keré už s nim obcházajú) jedenkráť místo hry oběhnúť. Takte hra ide do doby, než sú chyťené všecky děcka.
A VČIL NEJAKÉ RADY
Při hře je nájdúležitějším úkolem vedúcího bedliť na pravidla a prúběh hry (esli poštář oběhnúl místo hry, esli bylo děcko ťapnuté, je u rozdávání men a tak daléj), též aj na bezpečnosť všeckých děcek. Místo hry je nekdy skrz čas lepší zmenšit třebas na púltoléj (hra je potem rychlejší a poštář tak nemosí naháňať děcka po celéj ploše tělocvčiny lebo hřiska). Pro věčí efektivitu može měť stejný název města aj věc děcek. Ťapnutí sa pak stávajú pomocníkama honiče, tým je úloha chytaných věc složitá.
TOŤ SA MOŽEŠ PODÍVAŤ, JAK DĚCKA TŘEBAS NAMOTIVOVAŤ, JAK HRU TŘEBAS PŘEJINAČIŤ, NA SÚVISŁOSŤ K INÉMU PŘEDMĚTU, LEBO JAK TEMU OZAJ BYLO.
JAK DĚCKA NAMOTIVOVAŤ
Vedúcí děckám ukazuje obrázek a pýtá sa ich: „Poznáš, gdo je na obrázku? – poštář (věc nižéj - Obrázek poštára). Též sa može hra spojiť s územním rozsahem Valašska a zvoliť sa ména valašských obcí a měst (věc nižéj - Území Valašska - zakél bys chcéł věc řécť, podiv sa do Krapka študia - Historie regiona Valašsko - Hranice etnografického regiona).
JAK HRU PŘEJINAČIŤ
Děcka sa nemosá menovať enem podla měst, ale též podla barskeré oblasti, kerá vedúcího napadne, lebo kerá děcka zajímá, na škole to može byť aj to, co sa včilkaj děcka učá (třebas tvrdé súhlasky – vybíhajú ti, keří majú tvrdú súhlasku ve svojem slově, výsledek příkladu, dopravní značky, ovoce aj iné), v súboru třebas ména podla tanečních krokú, v mateřskéj škole podla hraček aj inak.
Jedno meno má věc děcek.
Poštář nechytá děcka sťagde v místě hry. Po tem, co děcko uslyší svoje meno, mosí vyběhúť, jednúc místo hry oběhnúť a vrátiť sa zpátky do prostředka. POštář uťeká za nim a snaží sa ho ťapnúť. Dyž sa mu to podaří, stane sa ťapnutý jeho pomocníkem, dyž ne, mosí honič jednúc místo hry sám oběhnúť.
Děcka sú uďełajú nekolik grup a hrajú postejnu – děcka mosá hrať fair-play.
SÚVISŁOSŤ K PŘEDMĚTU
Prvúka: ména měst (ovoce, zeleniny, dopravních značek, kroja aj iného).
(Český jazyk: měkké a tvrdé súhlásky, vyjmenovaná slova a tak daléj)
Hudební výchova: zpěv pěsničky Jede, jede, poštovský panáček.
JAK TEMU OZAJ BYLO
Gdyž poštář uhodnúl meno nekerého z děcek, děcko potem nenaháňal, ale dal mu ruku a spolem chodili od děcka k děcku a hádali ich ména. Hra tak pokračovala, než poštář uhodnúl všecky ména.
