Na děcka
Hra napsaná tak, jak ju děcka hravaly.
M. Václavek, Děti na Moravském Valašsku (...).
COSI MALÚČKO O HŘE
Ke hře sú potřeba nájmeňéj 2 děcka. Hrať sa dá v tělocvičně, na lúce aj hřisku. Trvať bude isto 5 minut, ale spěš sa prodlúží. Zehnať mosíš pucku, obruče. Hra spadá do procvičovací chvíle tělesnéj výchovy. Děcka si rozvinú svoju koordinacu, reakcu, švunk, bedlivosť, paru, přesnosť aj hod na cíl. Mordovisko je toť 5-9 MET.
ROLA DĚCEK VE HŘE
Děcka házajú puckú po iném.
GDE A JAK SA PŘI HŘE POSTAVIŤ
Děcka stojá v čídě 5 kroků před svojú obručú, kerá leží na zemi (obruče leží na jedném z krajú místa hry).
JAK HRU HRAŤ
Vedúcí, lebo nejaké děcko, sa postaví na jednu stranu čídy obručí a kotúlne pucku z jedneho konca na druhý. Děcko, kerému pucka spadnula a zastavila sa v obruči, ju mosí vraz zebrať a zvolať: Stať! – protože mezitým, co on zdrhal pro pucku, ostatní děcka sa rozuťekaly na všecky strany. Děcko čpelí po nekerém puckú a dyž ho trefí, zebere trefený pucku do ruk a čpelí ji po iném děcku (děcko sa može strele vymiňať, ale enem na místě, nesmí udělať krok vedla). Mezitým sa děcka zaséj rozutečú na všecky strany, děcko s puckú mosí zaséj zvolať: Stať! Děcka sa zastaví a on može po nekerém střílať. Dyž žádného netrefí, má děcko – dá do svoji obruče kamének. Pucku zebere děcko, na keré byla střela miřena a po téj sa už hra hraje postejnu. Děcka si sřeknú, do kolika děcek budú hrať (třebas do 10 – dyž má nekerý 10 děcek, hra končí).
A VČIL NEJAKÉ RADY
Při hře je nájdúležitějším úkolem vedúcího bedliť na pravidla a prúběh hry (kerý dostal kuťaberkú, esli děcka říkajú Stať, esli sa děcka potem nehýbajú do strany, esli si všeci správně čítajú děcka a tak daléj), též aj na bezpečnosť všeckých děcek. Vedúcí mosí děcka upozorniť, na keré části těla je bezpečné pucku čpeliť (na nohy a né na hlavu lebo baňdoch). Před tým, než děcko po nekom vystrelí, je lepší, aby toto meno děcka zvolal. Toť tu hru je dobré dať do činností, keré procvičujú správnú techniku hodu (vedúcí čáží, esli děcka házajú správnú technikú, može ich aj dyžtak opraviť).
TOŤ SA MOŽEŠ PODÍVAŤ, JAK DĚCKA TŘEBAS NAMOTIVOVAŤ, LEBO JAK HRU TŘEBAS PŘEJINAČIŤ.
JAK DĚCKA NAMOTIVOVAŤ
Vedúcí sa opýtá děcek na ména ročních dob a v kerém z nich si možú zrobiť kulu ze sněhu. Potem praví: „Pomyslite, ja tu jednu takú sněhovú kulu mám (vedúcí ďełá kulu ze sněhu – vezme si pucku). Ale pozor! Toť ta kula není enem tak obyčajná. Dyž vás trefí, tak vám bude dlúho veličajzná zima. Taká, že sa budete klepať eště nekolikatý deň potem. A tož tak sa ji budete chcéť co nájspěš zbaviť a dostať ze svojeho stavení aj ruk. Poďte si toť tu úsměvnú radovánku zahrať. Sem zvědavá, jak sa vám bude dařiť kuli vymiňať.“
JAK HRU PŘEJINAČIŤ
Děcko, keré bude měť prvé pucku, sa neurčí podla teho, do keré obruče kuťaberka spadne, ale tak, že vedúcí (lebo iné děcko) vyhodí kuťaberku zvýša a zvolá nečí méno. Toto děcko musí pro pucku doběhnúť a zvolať: Stať!, ostatní sa zatým rozuťekajú na všecky strany, po téj hra ide daléj tak, jak je napsané vyšéj.
Děcka sa možú enem v mysli čítať – při každéj špatné trefě si děcka přičnú jedno děcko v hlavě.
Děcka sa pucce vymiňajú a nesmí ju drapnúť, ale može byť aj varianta taká, gdy děcka možú pucku, kerá na ně letí, drapnúť – v tedy si ten, od kerého išla střela, přične děcko.
Děcka od teho s kuťaberku nezdrhajú, ale musí sa od něho dostať poskokama snožmo, žabíma skokama, ve vzporu ležmo vzad, uťekáním pozpátku aj inak.
Dyž sa bude hra hrať venku, ďúry sa vyryjú do země (tak temu ozaj bylo).
Při každéj špatné střele sa děcka zaséj postaví před svoje obruče a o tem, kerý bude střílať po ostatních, sa rozhodne zaséj kulnutím kuťaberky přes obruče z jednéj strany na druhú tak, jak je temu na začátku hry.
