Na Ančičku
Hra napsaná s nejakú tú změnú.
M. Václavek, Děti na Moravském Valašsku (...).
COSI MALÚČKO O HŘE
Ke hře sú potřeba nájmeňéj 3 děcka. Hrať sa dá v tělocvičně, hoře, na lúce aj hřisku. Trvať bude isto 5 minuty, ale može sa aj prodlúžiť. Zehnať nemosíš maka nic. Hra spadá do procvičovací chvíle tělesnéj výchovy. Děcka si rozvinú svoju spoluprácu, paru, švunk, ohleduplnosť aj jakési taktické myslení. Mordovisko je toť 5 MET.
ROLA DĚCEK VE HŘE
Jedno děcko je mamjenka, ta naháňá iné děcko, keré je Ančičkú. Ostatní bráňá.
GDE A JAK SA PŘI HŘE POSTAVIŤ
Všeci stojí sťagde v místě hry, mamjenka je nekolik krokú naprotivaj Ančičce.
JAK HRU HRAŤ
Na nejaký zvuk, kerý značí začátek hry, sa mamjenka snaží dostať k Ančičce a dotknúť sa ji. Ostatní sú kamarádi Ančičky a bráňá ji, aby sa k Ančičce dostala. Dyž sa mamjence podaří, i přes veškerú obranu, Ančičku chytiť, určí sa nová mamjenka a Ančička.
A VČIL NEJAKÉ RADY
Při hře je nájdúležitějším úkolem vedúcího bedliť na pravidla a prúběh hry (esli děcka začnú hrať až po počátečním zvuku, chvílu, dy byla Ančička chycená a tak daléj), též aj na bezpečnosť všeckých děcek, hlavně ve chvílách obrany, de vedúcí čáží, esli děcka nebráňá Ančičku nejak tvrdo a hrajú, jak sa včil praví, fair-play a sú k sobě ohleduplní.
TOŤ SA MOŽEŠ PODÍVAŤ, JAK DĚCKA TŘEBAS NAMOTIVOVAŤ, JAK HRU TŘEBAS PŘEJINAČIŤ, LEBO JAK TEMU OZAJ BYLO.
JAK DĚCKA NAMOTIVOVAŤ
Vedúcí rozprávjá děckám povědačku (věc nižéj - Povědačka o Ančičce). Potem praví: „Jednoduché to ale mamjenka nemjela, iné děcka ju totiž bránily. Chcel by sis zkusiť nekoho chytiť, dyž ti v tem všeci bráňá?“
JAK HRU PŘEJINAČIŤ
Mamjenek je věc, aj Ančiček može byť věc, než enem jedna.
Děcka uďełajú grupy po třebas 5 děckách a hrajú postejnu.
Hru možete hrať též jako obyčejnú hóňenú – mamjenka/y chytá Ančičky, po předání ťapky sa v rolách zočídí, lebo sa chyťená Ančička přidá k mamjence a honí s ňú, možné sú aj iné varianty.
JAK TEMU OZAJ BYLO
Hru hraly cérky. Postavily sa do kola a zvolily si matku a Ančičku. Ančička sa postavila za nekerérú z cérek a matka obcházala od jednéj ke druhéj a pýtala sa: Neviděla ste moju Ančičku? A cérka opáčila: Neviďéla a co vám uďełala? – Vysypala krupičku, zlámala ně jehličku, až příde dom, tak ji naklepu hlavičku (na taté slova klope matka cérku po čele). Ančička sa dycky postavila za tu cérku, s kerú matka mluvila. Dyž matka obešla všecky cérky a přišla zaséj k téj, u keréj začínala, opáčila ji na otázku: Neviďéla ste moju Ančičku? – Viděla! – A de byla? – Uťekala přes zahrádečku. Na toť ty slova počala matka Ančičku naháňat. Dyž ju chytnula, řekly si cérky, gdo bude nová Ančička a prvá Ančička sa stala matkú. Prvá matka si stúpla do kola mezi ostatní a hra sa hrála zaséj znovy.
