Na řemesníky

Jedno děcko leží na břuchu, uvolní sa a zavře oči. Druhé děcko – řemesník si vymyslí nejaké řemeslo a praví: Šli dva řemesníci od města k městu, prvé písmeno ... (menuje prvé písmeno, na keré jeho řemeslo začíná). Při tem kreslí na záda teho, kerý leží, předměty řemesla, keré si vymyslil. Ležící děcko hádá, o keré řemeslo ide. Potem is zočídí rolu.

Toť mosíš děckam řécť, aby sa nesmíly ani nemluvily, lebo ide o klidnú činnosť. Řemesníkovi je dobré řécť, aby jeho pohyby při kreslení byly jemné, a že by přestať mjéł, dyž mu to ten na baňdochu praví.

Hra napsaná s nejakú tu změnú, Věc v Jak temu ozaj bylo.

/F. Bartoš – Lid a národ, sebrané rozpravy národopisné a literární, sv.1)